Když jsem přicházela na schůzku s brand manažerem značkových restaurací Staropramen Potrefená Husa Davidem Petříkem, vonělo to na ulici pivním sladem. Ta vůně evokuje partu veselých chlapů z reklamy na pivo, pomyslela jsem si. A jak Petřík hned na začátku přiznal, chlapi od piva to moc s módou nepřehánějí.
On sám sice přišel v kalhotách a košili, ale na první pohled bylo vidět, že je perfekcionista. Přemýšlí o detailech a zdá se, že i v rámci business casual našel nezaměnitelný styl. Na hlavě rošťácky rozcuch, zajímavé hodinky a separátní casual sako. Hodně si potrpí na výběr jeansů. Jak sám prozradil, nenakupuje je u tradičních výrobců. To proto,že výrobky těchto značek se orientují hlavně na mladou klientelu. Kalhoty z jejich kolekcí jsou proto většinou plné ozdob, mají nízký pas, hodně zbytečných nesmyslně umístěných kapes a jiných nevhodných detailů. Proto David nakupuje u značek, které vyrábějí hlavně klasickou pánskou konfekci a jeansy mají jen jako doplněk. Jsou jednoduchého klasického střihu, bez zbytečných ozdob a více odpovídají business casual standardu.
Mimochodem, když už jsme u kalhot,podle čeho vybírat střih? Tak jako u všeho, vždy to záleží na postavě. Jeansy se šijí bez pasového záhybu, znamená to, že kalhoty jsou na předním díle hladké. Jsou určené pro muže s úzkými a normálními stehny. Pokud však máte stehna širší, budete potřebovat kalhoty s jedním až dvěma záhyby a takové bohužel mezi jeansy nenajdete. Na trhu však existuje velká nabídka volnočasových bavlněných kalhot. Díky skladu mají širší nohavice, jsou pohodlné, a to i při sezení.
Kalhoty by měly pokaždé dobře sedět v pase, pokud mají poutka,vždy se stahují kvalitním páskem. Pásky do jeansů mají být hrubší a širší oproti těm do obleku.
Důležitá je také délka kalhot. U pánů ji měříme na zadním díle a pamatujte,že vždy se zapnutým páskem. Délka v zadní části nohavice má dosahovat k začátku podpatku, díky tomu se v přední části nohavice láme přes botu.
U jeansů se samozřejmě záložky na nohavici nenosí, ale můžeme je nosit na volnočasových kalhotách. Jen pozor na to, že opticky zkracují nohu. Nejsou proto příliš vhodné pro muže nižší postavy.

Přestože Michala Prunara, ředitele správního úseku Eltodo EG znám dlouho, pokaždé mám z našeho setkání trochu trému. Je velmi milý, ale také velmi rázný. Kromě úspěšné manažerské kariéry má za sebou i kariéru sportovní, a ten sportovní drive mu zůstal. Vždy dobře oblečený, v dobrém obleku a hezké košili. Nažehlený, lehce odměřený vás rentgenuje. Je přesvědčený, že oblečení dělá člověka. Člověk se díky němu dostává do určité role a tu pak hraje. Na druhou stranu, jak Michal správně dodává, na roli, do které se "obléknete", musíte také mít, jinak působíte nepřesvědčivě a směšně.
Je to zvláštní, ale oblečení vás může vytáhnout vysoko, ale také zabrzdit. Zažila jsem firmy, které poté, co odstěhovaly své týmy z centra na periferii, začaly mít problémy. Lidé z těchto týmů se přestali dobře oblékat, protože ztratili motivaci. Velmi brzo se to zákonitě odrazilo na celkové atmosféře ve firmě.
Michal už rok nenosí skoro vůbec kravaty. Tvrdí, že to nijak neubírá na dobrém celkovém dojmu. Je však perfekcionista, a tak vždy ladí boty, pásek a tašku do stejné barvy, buď černé, nebo hnědé, podle příležitosti. Příležitostně nosí také koženou bundu, ale ta už k botám barevně ladit nemusí.
Když jsme u té bundy, jak je to vlastně ze zimními kabáty? V oblibě stále vedou ty vlněné. V Čechách byly dříve obvyklejší volnější kabáty s límcem a raglánovými rukávy. Pokud si vzpomínáte, nosívaly se hodně dlouhé, někdy i do polovičky lýtek. Dnes už se tak dlouhé zaplaťpánbů nenosí, nehledě na jejich vzhled, nebyly zrovna praktické. Při nastupování do tramvaje nebo auta se pletly pod nohy a také se špinily.
V současnosti letí vyštíhlené vlněné kabáty, inspirované těmi, které nosili angličtí džentlmeni. Tyto kabáty mají stejnou fazonku jako klasické sako, ale jsou přibližně o 30 cm delší. Dají se nosit nosit i třeba jen s džínsy a rolákem. Vypadá to přitom elegantně a upraveně. Z barev neváhejte sáhnout od černé až po camel.
Pokud jste sportovnějšího ražení, zkuste pro změnu bundu neboli kaban. Hledejte co nejjednodušší střih a tmavé barvy. Bundy se šijí buď z vlněného flauše, nebo syntetické tkaniny, nejčastěji se zátěrem, což zaručuje jejich nepromokavost. A co se délky týče, je velmi důležité, aby délka byla minimálně o 10 centimetrů delší, než je vaše sako.

Představte si, že sedíte na lavičce na rušné ulici a pozorujete procházející. Už podle prvního dojmu jste celkem schopni odhadnout, čím se dotyční živí. Poznáme to podle bot, oblečení, doplňků, podle toho, jak je člověk upravený, jakou má chůzi... Určitě rozeznáte prodavačku od extravagantní vizážistky, vysokoškolského profesora od telefonujícího majitele realitní kanceláře nebo vysokého bankovního úředníka pospíchajícího na pracovní oběd.
Je to pochopitelně tím, že každá profese má svoje specifika a my máme v hlavě zafixované určité představy, jak by měli jejich představitelé vypadat.
Jitka Logesová, partnerka kanceláře Kinstellar, v sobě nezapře advokátku. Rázný krok, perfektně padnoucí modrý kostýmek, elegantně sladěné doplňky a boty s decentním podpatek. Pečlivě upravené vlasy doplňuje maličko zkoumavý pohled.
Domnívám se, že přesně tak to má být - když si někdo najímá právníka, chce profesionála, který budí respekt a působí kompetentně. Nechci přeceňovat sílu vzhledu, ale přeci jen je nezanedbatelnou součástí neverbální komunikace. Tmavý oblek, kvalitní dámský kostýmek a světlá košile nebo dámský top tvoří kontrast, který má právě takový efekt. Kompetentní.
Dlouho jsem měla za to, že lidé chápou, že svým vzhledem vytvářejí image firmy, pro kterou pracují. Respekt k firemnímu image je třeba brát jako výraz loajality zaměstnance. Ale zase taková samozřejmost to není. Jak říká Jitka Logesová, diskuse na téma dresscode a zvláště casual oblečení se nevyhnuly ani výše zmíněné advokátní kanceláři. Paní Jitka hodně cestuje a tak má možnost srovnávat. Podle ní casual trend není vůbec trendem celoevropským, ale jen jakousi specialitou "praktikovanou" ve východní Evropě. Nevím, možná je to tím, že máme potřebu se nějakým způsobem odlišit od té "staré" Evropy a jejích tradičních zvyků.
Jitka Logesová, která je také matkou tří dětí, svůj šatník lehce přizpůsobila dětem. Pokud je s nimi, nosí prý raději kalhotové kostýmky a nižší boty. V Německu, kde tráví většinu času, s nimi totiž do školky a do práce jezdí na kole.

O víkendu se mi do ruky dostala knížka etikety, v níž jsem okamžitě zalistovala na kapitoly o oblékání. Jsem zastáncem dodržování společenských pravidel včetně jistého dresscodu, nicméně je na diskusi, jak moc se nechávat svazovat někdy zbytečně upjatým doporučením. Domnívám se, že mladá dáma, a to i na manažerské pozici, může dostát všem pravidlům a zároveň nemusí nutně ztratit na svém šarmu a sexappealu. Příkladem toho může být Anna Gruberová, personální ředitelka a ředitelka PR Porsche Inter Auto CZ.
Anna dává přednost elegantní a maličko extravagantní módě. Nosí kostýmky, ale preferuje také netradiční střihy a zajímavé detaily. Protože v Čechách stále není úplně jednoduché najít zajímavou módu v běžných obchodech a vzhledem k tomu, že nemá moc trpělivosti a ani čas na šití u švadleny, volí poměrně netradiční řešení: vybere si ušitý kostýmek z ramínka, ale nechává si ho lehce doladit podle svých potřeb.
Anninou oblíbenou návrhářkou je Taťána Kovaříková. V jejím salonu si občas nechává něco zkrátit, vyštíhlit, některé detaily odpárat, některé naopak přidat. Když se jí líbí model, ale nevyhovuje barva nebo materiál, nabídnou jinou alternativu a kostýmek jí velmi rychle došijí. Faktem je, že někdy je to trošku otázka, kde ještě je originalita návrháře a kde už práce Anny. Velkou devízou Anny je, že si velmi dobře uvědomuje, co jí sluší. Není totiž nutné za každou cenu podléhat módním trendům, výstřelkům módy, ale naopak sledovat svůj styl. Jde o to, využívat maximálně střihy a detaily, které vám sluší a podtrhují vaši individualitu.
Každá z nás jsme přece jiná, máme jiné proporce, lichotí nám jiné střihy. Některé ženě více lichotí hladké romantické zakulacené linie a jiné špičaté extravagantní. Hodně o výsledném efektu rozhoduje také délka saka, která se odvíjí od proporcí vašeho těla a šířky boků. A u takové sukně k dokonalosti někdy rozhodují centimetry. Nebuďte proto netrpělivé a pohodlné, hledejte, experimentujte s oblečením a hlavně dívejte se často do zrcadla. Pak určitě objevíte ideální fit, který vám padne nejlépe.

Při vyslovení jména firmy Unicorn se většině z nás vybaví její majitel a předseda představenstva Vladimír Kovář. Kreativní muž, známý svými neortodoxními názory a stejně neortodoxním vzhledem. Třeba na webu společnosti je nafocený s copánky na hlavě. A pokud nemá zrovna jednání, tak ho můžete ve firmě přistihnout, jak chodí bos nebo v prstových botách.
Má pro to své vysvětlení. Když má tvůrčím způsobem přemýšlet, potřebuje prý k tomu pohodlí. Stejně tak i jeho tým chodí v kanceláři ve volnočasovém oblečení. Přesto ale všichni ctí etiketu a dost striktní firemní dresscode. Na jednání nosí všichni tmavý oblek, bílou košili a kravatu. Do práce přijdou zaměstnanci ve volnočasovém, v případě potřeby se převléknou do obleků připravených v kanceláři. A po jednání se obratem převléknou opět do pohodlného. Nicméně, aby tmavé obleky nebyly tak fádní, šéf firmy přišel například se sérií "unicorních" hedvábných potištěných kravat. Jsou jiné, netradiční a velmi barevné. Jedna z nich je třeba v barvách pozadí webových stránek Unicorn Universe, jiná se inspiruje květinami nebo hippies.
Vladimír jakožto milovník lodí a hlavně plachetnic má ve svém šatníku tak trochu zrecese i kapitánskou uniformu. Je to docela příhodné-jeho firma tak trochu připomíná velkou loď: vládne v ní pevný řád, každý má jasné stanoviště i úkoly. Vladimír ji obléká při některých setkáních se svýmilidi,pokud oznamuje významné změny nebo důležité informace.
Uniforma je výjimečný kus oblečení. Budí respekt a muž v ní vypadá kompetentně. Je to díky několika detailům. Důležitá je barva. Tmavě modrá je důvěryhodná a seriózní. Sako a kalhoty jsou ušité z pevnějšího nemačkavého materiálu, díky tomu vypadáte stále upraveně. Pevný materiál vás zároveň nutí stát rovně, při stání musíte i lehce rozkročit nohy a zvednout bradu. Protože se při tom automaticky zhluboka nadechnete, je i váš hlas výraznější a zvučnější.
U uniformy se využívá hned několika optických triků. Materiál astřih vytvaru je postavu,vycpávky vytvoří širší ramena. Saka uniforem mívají kapsy s patkami na prsou, díky čemuž se opticky zvětší hrudník. Řada stříbrných nebo zlatých knoflíků opticky prodlouží tělo. Nohavice kalhot jsou sežehlené do ostrých puků, díky kterým se prodlouží opticky noha. U některých uniforem se ze stejného důvodu také našívají boční lampasy. Celkový dokonalý vzhled podpoří i kontrastní sněhobílá košile a samozřejmě čisté boty. No prostě radost pohledět.

Jedním z hlavní úkolů Martiny Březinové, generální ředitelky Sodexo Pass ČR,je motivace. Motivace svých podřízených, tak aby oni motivovali klienty - zaměstnavatele. Aby ti zase měli inspiraci, jak motivovat své zaměstnance. Tomu říkám magický úkol. Fakt je, že Březinová svým vzhledem vílu trochu připomíná - svými dlouhými blonďatými vlasy, milým úsměvem, nadhledem i pokorou. Když jsem jí to řekla, jen se pobaveně usmívala. Dnešní moderní manažerky se nesnaží se být generály v sukních a nebojí se s citem použít i ženské zbraně. Už nechodí v bezpohlavních kostýmcích, jsou ženské a občas svůdné.
Martina Březinová je přesně ten typ. Nosí ráda pouzdrové šaty a nebojí se ukázat křivky svého těla. Má ráda extravaganci, inspirovanou Anglií, kam jezdí za přáteli a za nákupy. Šaty se nebojí zkombinovat s výraznými červenými botičkami na vyšším podpatku. Vše korunuje lehce extravagantními punčochami.
Mladé ženy svůj image podřizují hlavně svému okolí, ale to se časem mění. Výsledkem je mimo jiné to, že se pak oblékáme,češeme a malujeme hlavně samy pro sebe. A paní Martina si to teď, myslím, vyloženě užívá. Jak říká, jakákoliv pochvala od okolí samozřejmě potěší, ale je už jen bonusem navíc.
Ale vraťme se k punčochám-prvku, který tak osobitě Martina Březinová pojímá. Vzpomínáte si, jak jsme jako malé holky nosily hnědé beztvaré pletené punčocháče a jaký to byl zázrak, když jsme poprvé oblékly silonky? Dnes je nabídka punčoch opravdu veliká, přesto málokterá z nás toho využívá. Základ je rozlousknout dilema punčochové kalhoty, nebo samodržící punčochy?
Já osobně dávám přednost samodržícím, protože jsou příjemnější a vzdušnější. Při jejich výběru volte raději ty,které mají dostatečně široký lem a počet silikonových pásečku, díky nimž drží na noze. Punčochy se také liší sílou úpletu. Nejslabší na léto mají asi 15 DEN a silné teplé na sychravé dny a zimu asi 45 DEN. Výběr vzoru je už na vaší kreativitě, jen připomínám,že některé vzory na punčochách můžou nechtěně rozšířit určité partie nohy.
A ještě poznámka pod čarou. Je opravdu nemožné si na punčochy obout boty s volnou špičkou.